Asi každý z nás má nějaký vzor člověka, který umí skvěle mluvit, prezentovat, a o kterém si říkáme, jak to ten člověk vlastně dělá? On to asi musí mít od boha. Omyl. Každý se musel naučit správně mluvit na veřejnosti, vystoupit před ostatní lidi. Nebylo to ani pro náš vzor jednoduché hned od začátku.
Možná si vzpomeneme, že pan Aristoteles sepsal takovou útlou knížečku s názvem Rétorika a že toto řečnické umění bylo velmi ceněno v období Řecka a Říma. Nepřipadá nám ale dnes toto umění poněkud zastaralé? Možná ano, ale stále považujeme za potřebné umět vystupovat před lidmi a zapůsobit na ně, jen používáme modernější název „prezentační dovednosti“. A možná také ne. Říkáme si, že to nějak řekneme, a že je přeci ze všeho nejdůlejžitější obsah naší přednášky a jestli se ukážeme být opravdovými odborníky ve svém oboru. Koneckonců powerpoint vždycky pomůže.
Na škole se prezentační dovednosti ani rétorika nijak zvlášt nepilují. Ani na základní, ani na střední, ani na vysoké. Tedy alespoň u nás. V Americe už dávno vědí, že toho mohu hodně vědět, být opravdový odborník na slovo vzatý, ale k čemu mi to je, když svoje myšlenky nedokáži prezentovat. Když nikoho nedokážu pro svoje myšlenky nadchnout, přesvědčit, motivovat. U nás v tomto směru stále velmi zaostáváme a když se v dospělosti, kvůli své práci rozhoupáme navštívit kurz prezentačních dovedností, očekáváme hlavně nějaké ty tipy a triky, které máme zařadit do svého projevu. Napíšeme si je do sešitku a spokojeni odcházíme, neboť jsme se právě dozvěděli, že do svého mluvního projevu máme občas zařadit nějaký vtip, více ukazovat gesta – to na lidi působí –, a hlavně se usmívat.
Vraťme se k Aristotelovi, vůbec si nemyslím, že je rétorika zastaralé umění. Její úpadek bohužel vidíme všude kolem sebe. Naše mluva by měla mít úroveň, místo toho nedokážeme sestavit kloudnou větu a motá se nám tam spoustu vatových slov. Také nám dělá problémy mluvit srozumitelně, to znamená zněle a bez řečových vad. S oblibou používáme velké množství floskulí typu: “Je to o tom, že…” Všechno je o tom, všechno je jakoby, všechno je jako.
Pro mě je rétorika kultivace osobnosti skrze slovo. Rétorika efektivně používá jazyk s cílem přesvědčit nebo motivovat publikum. Rétorika je použitelná jak pro mluvení, tak pro psaní. Rétorika mě učí důslednosti, koncentraci, sebevědomí, prožívání přítomného okamžiku, objevování toho, kdo vlastně jsem a co mě zajímá. Je toho hodně. Aristoteles ji rozdělil na tři části – ethos, pathos a logos.
Ethos je důvěryhodnost mluvčího či spisovatele. Abyste mohli své publikum motivovat a působit na něj, aby vaše slova měla vůbec nějaký účinek, musí být posluchačovi dobře jasné, proč zrovna vy máte kompetenci mluvit k tématu. Je třeba se na začátku přednášky nebo kurzu dobře představit, zmínit reference, ale umět udržovat a možná i zvyšovat kladné vnímání vaší osoby po celou dobu prezentace. Důvěryhodnost si buduje i firemní značka, tím že jedná profesionálně se zákazníkem, ale i tím, že například nepodporuje kácení deštných pralesů.
Pathos zapojuje do prezentace emoce. Je to velmi důležité, protože emoce zvyšují porozumění obsahu vaší řeči. Pathos často dává posluchačům pocit, že mají osobní podíl na poskytovaných informacích a je katalyzátorem, který je přivádí k akci. Pro mnoho lidí není jednoduché zapojovat do svého projevu emoce, nebo je zapojovat správným způsobem a v odpovídající míře. Je to proto, že na místě řečníka máme zkreslené vnímání reality. Nevidíme na sebe a nedokážeme zpočátku odhadnout, co je moc a co je málo. Důležitým nástrojem pro zapojování emočního prožitku do naší prezentace jsou příběhy. Jejich role je velmi důležitá.
Logos využívá logiku, odůvodnění, důkazy a fakta k podpoře naší řeči. Využíváme důkazů, svědectví jiných lidí, statistiky a data, a také univerzální pravdy, velmi často výroky slavných osobností. Jenomže aby to nebyla nuda, je třeba umět prezentovat moudra a důkazy, statistiky a grafy. Jsou prezentátoři, kteří mají svoji přednášku založenu pouze na této rovině. To je bohužel málo a stávají se tak často “uspávači hadů”, jak se přezdívá lektorům, kteří si nedokážou udržet pozornost publika.
V každé dobré promluvě by měly být obsaženy všechny tři pilíře komunikace. Mícháme je ale v různém poměru. Záleží určitě i na tom, jestli mluvíme o ekonomické bilanci společnosti za poslední půlrok, nebo jestli představujeme zbrusu nový produkt novinářům a veřejnosti (každému se jistě vybaví Steve Jobs). Je určitě dobré zapojovat nejvíce pathosu, podepřít ho dostatečným množstvím logosu a okořenit ethosem. Žádné univerzální rady nefungují a součástí rétoriky je také schopnost experimentovat a být otevřený tomu, co se právě děje, a co moje publikum potřebuje.